V útulné hospůdce ve Dvorcích se konal již 15tý ročník Valentýnského hraní. Na podiu se vystřídal Miky Ryvola, Béda Šedivka, Stráníci, Přelet MS a překvapení, EKG-M. Svými vokály zaujalo dívčí trio Přelet MS a skvělými kytarovými sóly EKG-M. Sál byl našlapanej k prasknutí, točilo se dobré pivko a k jídlu se podával výbornej gulášek. Po vystoupení se ještě hrálo, zpívalo a plkalo u stolů. Není tedy divu, že poslední účastníci odjížděli až podruhé hodině ranní. Tak příště zase zabékáme!
Foto ZDE
Tak máme za sebou desátý, jubileiní ročník Paskřivce. Letos se nás moc nesešlo. Bylo totiž nádherné počasí, což někteří tradiční učastníci využili k vejšlapu do přírody. Právě malá účast vnesla do celého klání klídek a pohodu.Tak k výsledkům. Šipky vyhrál Kulíšek před Pštrosákem a Michalem. V piškvorkách zvítězil Kulíšek, druhý byl Michal a pomyslnou bronzovou medaili si odnesl Killy. Celkovým vítězem se stal tudíž Kulíšek. Po předání odměn se naladily kytary a hrálo se a zpívalo dlouho do noci.
Další ročník už pořádat nebudeme, vymyslíme asi něco nového.
camp Na Ratově 28.-30. dubna + 1.5.
V půli měsíce sazenic pokračujeme ve stavbě nového mostku. Díky Jirkovi, který sehnal materiál i nástroje, můžeme nachystat vše potřebné. V pátek se scházíme v hospůdce. Tady ladíme ještě nějaké detaily. A v sobotu ráno dováží Dopi již navařené a částečně pospojované dílce. Pomocí šroubů všechno montujeme dohromady. Chemickou kotvou celou lávku usazujeme na místo. Práce to byla namáhavá. Taky nám při ní pořádně vyprahlo a vyhládlo. Ještě naděláme nějaké dříví na večerní oheň a můžeme se jít odměnit. Večer trochu pohrajeme, ale únava si vybírá svou daň. Výdřeva mostku nás čeká příště. Teď už to nestihneme. Díky všem za pomoc. Fotky
První červnový víkend máme na programu již jedenáctý ročník cyklistické akce „Giro di Vehickel“. Scházíme se ve čtvrtek ráno na hlavním nádraží ČD a po nezbytném naložení kol na náklaďák odjíždíme rychlíkem směr Jižní Čechy. Ve Veselí nad Lužnicí přesedáme na lokálku do Třeboně kde si dáváme rozchod na oběd, neboť v sedmnácti lidech si nikde společně nesedneme, a v 14.00.hod vyrážíme na naši základnu - Podřezanskou Baštu, kde budeme do neděle tábořit. Cestou tam část grupy zakufruje a tak se sjíždíme po skupinkách. Někdo se jede ještě projet, jiní si dávají kávičku s domácí bábovkou a zbytek se jde vykoupat do jen pár metrů vzdáleného rybníka. Večer nás čeká ohýnek, buřtíky, pivečko a kytárky. Spát se jde kolem půlnoci, neboť ráno nás čeká cesta do Nových Hradů. Na cestu vyjíždíme během dopoledne. Přes louky a lesy pokračujeme k určenému cíli. Na náměstí v Nových Hradech chvíli relaxujeme páč máme za sebou namáhavé stoupání do centra obce. Opět roztroušeni po více hospodách doplňujeme kalorie, načež vyrážíme k místnímu hradu, kde se rozcházíme. Někteří jedou dále do Terčina údolí, ostatní se pomalu chystají na cestu zpět. Po návratu opět koupačka a oddech u ohýnku. Na sobotu máme naplánovanou vyjížďku do Suchdola nad Lužnicí a k nedalekým pískovnám. Dopi s Křemílkem zůstávají na baráku a den si krátí projížďkami na lodičce a doplňováním tekutin. My ostatní sedáme na kola a jedeme směr koupání. V Suchdole dáme ještě oběd a hurá do pískoven. Voda je nádherně čistá, borovice šumí, no prostě paráda. Zpět se vracíme oklikou přes Chlum u Třeboně a Majdalenu. Mezitím přijíždí na návštěvu Smejda, který je na rehabilitaci v nedalekých lázních Bechyně. Den završujeme u táboráku hraním, zpěvem a jinou bohulibou činností. V neděli už jen balíme a přesouváme se do Majdaleny. Odtud odjíždíme zpátky domů, do všední reality. Díky dobré náladě a krásnému počasí byli všichni nadmíru spokojeni. Tak zase za rok. FOTKY
Tradiční cyrilomětodějský velký vandr, tentokrát v západních Čechách, údolím řeky Střely. 5. - 9. července.
... v pátek Štófi musel vyměnit pingl a maskáče za jiné výhody rodinné dovolené, ale stav doplnili Dopi s Jiřčou. U místního koupaliště v Plasech se dožaduje žrádla jedna z místních nutrií. Po koupačce a posezení v Knížecím pivovaru v Plasech vyrážíme údolím a kozí stezkou k tábořišti Lvíčat. Kousek dál u řeky kempujeme, něco málo muziky u ohýnku a s prvními kapkami bouřky uléháme. Kolem půlnoci nás budí divočáci procházející se mezi wigwamy. Ráno je pěkné a po snídaní brodíme na druhou stranu a pokračujeme pohodovým stínem stromů kolem toku. Následuje poloschůdná římsa nad skalou a pak přestávka na kamenité beach. Stále nás míjejí další a další závodníci bakerského orienťáku. Kolem starých chat přicházíme k jedné z nejhezčích v oblasti na soutoku řeky a nějakého potoka. Nezbývá než vyšplhat na stometrový sráz nad ní. Využíváme odpočívky chatařů (kde nás jedni z nich obdarují čtyřmi Pardály. Poobědváme a v parnu postupujeme na Koryta, kde se občerstvujeme v legendární trampské hospůdce. Na trampské říčce jsme žádného trampa nepotkali a ani saloon nic takového nepřipomíná. Snad jen několik obrazů Pavla Nového s westernovou tematikou a vzpomínka na Boba Hurikána, který je s ní nějak spjat. Pokračujeme do Dobříče, kde je parádní venkovské koupaliště s příjemnou obsluhou v dřevěné boudě. Zde trávíme zbytek odpoledne a pak borovým lesem putujeme dál vstříc dalšímu tábořišti. Je všude děsný sucho, a tak ohýnek jen na ohřátí večeře ze všech zbytků, které máme . Opět pár písniček a pod úplňkovým měsícem se ukládáme k poslední noci.
Je neděle, pěkně počasí a bágly jsou už také lehčí. Cestou kolem Obory jsou vidět zbytky dolování a pekelně otravuje hmyz. Kraj pole provonil stometrový pás heřmánku. Nad Kaznějovem u rybníka poslední přestávka a pak už do civilizace. Sváča u ťamanů a káva vedle na zahrádce. Před polednem nasedáme na ocelového oře a čeká nás dlouhý návrat domů.
Vandřík byl parádní, pohodový a více na fotečkách. Ahój!
… ach ano, nevyzpytatelné jsou cesty pro toho, kdo v životě tápe…
My jsme si cestu našli – byť byla namnoze kamením a trním zatarasena,
Našli jsme ji a jdeme po ní – r o v n ě !
Jsme milenci hvězd tajuplných nocí i slunečních dnů i deštivých snů…
Nedbáme bláta ani sněhu a jdeme vyšlapat cestu do Přírody,
Do stanů, do chat i osad…
….. jak příznačná slova a myšlenky, která napsal Bob Hurikán.
Ač údolí naší řeky skrápěly provazy deště a hutná mračna a nepříjemný vítr dávaly tušit, že tento víkend už nebude letní, se od odpoledne sjížděli kamarádi, stavěli přístřešky a nad večerem pak přesunovali do šenku Na ostrově. Na večerní hraní a povídání si našlo cestu pět desítek Bardů. Někteří to měli jen pár kilometrů, ale měl jsem možnost si zalomit palec i s kamarády z Brna, Třebíče, Ledče, jižních Čech, Znojma i Kanady. Kamarádka Magda přijela s manželem a doplnila tak své osadnice z druhé nejstarší jihlavské dívčí osady T.O.Davné. Hrálo a povídalo se dlouho přes půlnoc a byl to moc příjemný sejšn.
Sobotní ráno nás přivítalo bez deště. Zkřehlé oudy jsme protahovali trochu déle, ale teplá káva a vůně ohně nás postavily přece jen na nohy. Mnozí vyrážejí na vejšlap po okolí, osadníci s dalšími kamarády stavějí velký stan na společné posezení. Vše ostatní je již vzorně připraveno z předchozích brigád. Sjíždějí se další kamarádi, nad campem opět zní zpěv a smích. Po třetí hodině se scházíme k zahájení soutěží. I ty patří k programu setkání. Lukostřelba má velkou účast a stává se doménou jihlavských trampířů ( 1. Cake, T.O. Free boy, 2. Jahoda, T.O. Supi, 3. Ferry, T.O. Dawson). Druhá soutěž je typicky důchodecká: v malém lomu vznikají kulisy obchodního domu, se zbožím, reklamami, stanovištěm vozíků i kasou. Čtveřice soutěžících se vydávají k nákupní horečce, dochází na lokty i běh. Po pěti nákupních „rozbězích“ se koná finálový útok na regály. Jedná se o velice úsměvnou a netradiční záležitost. Celkovým vítězem se sává šerif T.O. Supi Husar před Nenasytou z T.O. Tiger. Dalšími jsou Iva, Dana a opět Cake. Uklidnění přináší hod podkovou. Ve třetí soutěži dominovali pro změnu třebíčské osady: 1. Habas T.O. Zlatá Aljaška, 2. Saturnin, 3. Brouček T.O. Božská Betty. Stále je o čem povídat, vzpomínat a kytary jedou. Blíží se večer a počasí stále drží!
Jiřča odchází se čtveřici kamarádů (Božaj z T.O. Smolaři, Pavlušák z T.O. Kondoři, Goga z T.O. Tigres a Jonáš ze znojemských Tigrů) k přípravě na zapálení slavnostního ohně. Na potlachovišti se sešlo ke stovce kamarádů, jiskry srší k nebi, vlajka Bardů i pořádající osady stoupají na stožár a skála odráží tóny Vlajky…. Vzpomínka na kamarády na druhé straně řeky života by mohla být nekonečná. Oheň hřeje a plameny malují po skále roztodivné stíny. Soutěžící přebírají odměny za svoje snažení, každému na památku camrátko s ohýnkem. Hudebníci se střídají a v nepřeberném množství starých trampských písniček se vrací do svého mládí. Hraje a povídá se i ve velkém přístřešku, později se hlouček kamarádů sesedl i k buřťáku.
…táborový oheň nás přenese do jiných světů a zpívající kytara rozjasní
naše tváře – ustarané dobou…
V Přírodě čerpáme sílu pro náš tvrdý život ve městě,
abychom tu nepoctivou hru s našim mládím dohráli do konce.
Do v í t ě z n é h o konce!
Tak to vidí Bob Hurikán, tak to cítí určitě všichni tady. Brzy bude čtvrtá hodina ranní, poslední z nás se rozcházejí do wigwamů. Začíná krápat, obracím oči nahoru – dík, příroda byla zase s náma...
Po delší pauze jsme se zúčastnili akce HBC, lovu kožešin. I když to byl uplakaný víkend, sešlo se přes sedmdesát nadšených lovců. Všechny soutěže proběhly v okolí tábořiště polenských skautů, Ochoz. Večer se rozhořel slavnostní oheň, kde byli odměněni vítězové jednotlivých disciplín. Ani my jsme neodešli s prázdnou. Zdraví ratováci Gréta ,Fógl ,Kryštof a Kulda Fotky
Tak máme za sebou čtvrtý ročník ratovského bowlingu. Sice se nás letos sešlo méně, ale nálada byla výborná. Po čtyřkolovém klání vítězí Dopi s Páťou, druhé jsou Dita s Radúzou a třetí končí Kryštof s Kuldou. Došlo i na tradiční žranici a finále patřilo zpěvu a kytaře. Teď už zbývá jen pilně trénovat a za rok si to znovu rozdáme. FOTO
První víkend v prosinci patřil opět již tradičnímu mikulášskému countrybálu. O hudbu se nám postarala skvělá brtnická kapela Dostavník. Čertovské rejdění proběhlo díky taneční skupině Ištar. O půlnoci zavítal Mikuláš se svojí svitou a rozdal spoustu dárečků. Hrálo se, tancovalo, jedlo, pilo, došlo i na tombolu. A po druhé hodině ranní se všichni účastníci rozcházeli do svých pelíšků. Mikuláš nám slíbil, že za rok určitě zase dorazí. Tak se budeme těšit. FOTKY
