|
VALENTÝNSKÉ HRANÍ
A je tu Valentýn a s ním i další ročník hraní v sálku Dvorecké šenkovny. Nabídka hudby je letos parádní a tomu odpovídá i zájem veřejnosti. Jak si skoro jarní počasí vybízí, zase část trempířů udělalo z Jihlavy na místo vejšlap. Ke čtvrté již není na sále volná židle. S mírným zpožděním začíná hrát první interpret, skupina T.O. Měsíční údolí. Víceméně rodinná sestava prokládá svoji tvorbu známými songy a hlavně díky vokální části Švadlenky a Medovinky nasazují laťku hudebního večera hodně vysoko. Navzdory osadnímu ponocování na hostitelském srubu T.O.Kondor, je hudební zážitek s Měsíčníky tradičně výborný. Nastupuje další osadní kapela, budějovičtí Panteři. Prvotní rozladění kytar se časem srovnalo. Repertoár převzatých trampských písniček dal vzpomenout na pohodová jihočeská posezení s Roháči, Jižní Eskadronou, Stopou, Chicleros a dalšími. Neplánovaně vystoupil sólo s několika songy i přítomný kamarád Saša Samotář. Po delší gulášovo - tlachací přestávce zasedl za mikrofon Miki Ryvola. Jako vždy skromný a tichý, ale se stále mladicky hbitou rukou na hmatníku. Legendární písničky proložil méně známými až šuplíkovými kusy a sklízel velké ovace. Na střídačku i na samotné hraní pak na podium přibyli i Stráníci. Tento už tařka Dvorecký inventář se svým akustickým folkem patří dlouho k oblíbencům místních posluchačů. Virtuosní kytara Luboše a krásný a poctivě osobní zpěv Verči prostě nemají chybu. Většina přítomných určitě ocenila, že zazpívat si již legendární písničky přímo s jejím duchovním otcem je špica zážitek. Takřka hned po posledních tónech nevím kolikáte nastavovačky se hned vybalily kytary, pak basa, harmonika, mandoška a jelo se dál. Sál k jedenácté prořídl, ale kdo chtěl, ten si to posezení parádně užil.
Bylo to moc fajn, Karle dík a na co se můžeme těšit příště....?
Pštros, Raduš, Kryštof. Markéta, Smejda, Renča, Kulíšek, Martinka a Jiřča.
Hezký víkend na srubu
Na velké slezině jsme se domluvili, že si uděláme pohodový víkend. Tato akce připadla na první sobotu v březnu. V pátek jsme se sešli na nádraží a vyjeli směr Číchov. U Rosti v hospůdce jsme dali nějaké to pivko a Pštrosák pro nás nachystal zabijačkové hody. Počkali jsme, až dorazí Kryštof a přesunuli se na srub. Tady jsme pokračovali v načaté zábavě. Druhý den ráno jsme se prošli a pak jsme obhlídli naše remízky, kde se EON chystal na prořezávku. Po obědě jsme stáhli na flek nějaké dřevo, abysme měli večer čím topit. Celé odpoledne jsme strávili jeho rozřezáváním, takže se z pohodového víkendu stal brigádně pohodový. Mezitím dorazila Greta, tak nás bylo zase o jednoho víc. Hlavním hřebem večera byl Onanův pomalu grilovaný kus vepřové flákoty, na které jsme si náramě pochutnali. Pak vytáhl Kryštof kytaru, Kulda plný pytel vokálů a večer příjemně pokračoval až do noci. V neděli jen uklidit a hurá domů. Myslím, že všichni účastníci, Dopi, Pštrosák, Kryštof, Greta, Siska, Onan a Kulda si to náramně užili.
Foto
IX. THE PASKŘIVEC CUP
Na Velký pátek před velikonocemi jsme se rozhodli uspořádat již IX. ročník populárního turnaje v šipkách a piškvorkách, Paskřivec Cup. Sešlo se nás k dvaceti účastníkům, a protože děti už odrostly, vyhlásili jsme kategorii open. Piškvorky ovládly známé firmy. První Killy, druhý Kulíšek a třetí skončil Michal.
Zato šipky přinesly opět překvapení. Již druhým nebo třetím rokem zvítězilo něžné pohlaví. První se umístila Martinka, druhý byl Pštrosák a třetí Killy. Celkově tedy vyhrál Killy, myslím, že už po třetí. Po večeři kluci naladili kytary a hraním jsme zakončili tento příjemný večer. Příště nás už čeká jubilejní desátý ročník. Tak sportu zdar.
Brigáda a čarodejnice
Na tradiční pálení čarodejnic jsme si naplánovali i malou brigádičku. Po domluvě v týdnu, jsme vyrazili auty na náš sroubek. Večer jsme si udělali ohýnek , opekli buřty, dali nějaké to pivečko a hlavně dobře pohráli a zazpívali. Po návštěvě koncertu Michala Davida dojely v noci drahé polovičky některých osadníků. Druhý den ráno jsme se hned pustili do práce. Pštrosák s Frenkem připevňovali na střechu solární panel, ostatní se dali do stahování a řezání dřeva. A holky si vyrazily na vejšlap na Jalovec. Odpoledne připravil Čort s Petíkem čarodejnici na upálení. Rozhodli se, že jí spálí na našem starém a už ztrouchnivělém křesle. Mezitím naše biologická sekce potvrdila výskyt tří nových druhů živočichů v našem okolí. A to puštíka, lemroucha a takňáka. S nadcházejícím večerem jsme upálili naší čarodejnici a tím dali základ na pořádný oheň. Potom se už jen jedlo, pilo, tlachalo, hrálo a zpívalo dlouho do noci. V neděli nás čekala tradiční činnost, úklid a balení. A pak odjezd za zážitky všedních dnů. Byla to příjemná a pohodová akce. Jen víc takových.
32. potlach T.O.S. Kanadský vlk
Jako každoročně patří poslední májový víkend potlachu Kanadského vlka. Tato jihočeská osada již mnoho let využívá ke svým akcím camp Zlaté Růže na Houšťatech. Takřka na rok přesně zde při vjezdu osadili kamarádi památníček Bačovi, který tu 27.6.2015 tragicky přišel o život.
Páteční večer proběhl v hospůdce ve Strmilově při kytarách a pivečku. Sobotní počasí přálo, hodně lidiček vyrazilo na vejšlap po okolí, od 15 hodin ale již camp žil hlaholem a soutěžema. Jejich dohrávka odsunula o hodinu i předávání dárků a přání jubilantovi Bedňajsovi, k jeho 60-tinám. Po tradičních hodech (kolena, guláš, udírna) jsme se sešli kolem ohně. Cestu k oslavě výročí osady i narozenin si našlo necelých osm desítek kamarádů, ale akce byla v celku pěkná. Trochu více muziky by potlachu asi přece jenom slušelo. Kanadskou královnou se stala Stáňa z Brněnska, večerní soutěž měla jen malou účast.
Z našich řad se akce zúčastnil jen Kulíšek a Jiřča
dokument zde
GIRO DI VEHICKEL X
Před pár lety dostal někdo z party nápad, uskutečnit něco jako vandr na kolech. Postupem let se tato akce vyvíjela až do dnešní podoby. A tak se letos uskutečnil již X. ročník Giro di Vehickel. Ve čtvrtek ráno na jihlavské nádraží přijelo dvacet účastníků této výpravy. Kupodivu to bylo jedno z nejslabších obsazení za poslední roky. Vlakem jsme pak odjeli do Jindřichova Hradce a odtud směrem na Českou Kanadu. V obci Dolní Pěna jsme měli domluvenou návštěvu ZOO Na Hrádečku. Ještě před tím jsme se ale stihli občerstvit v místním penzionu. Po prohlídce ZOO jsme pokračovali do vesničky Potočná, zde jsme byli ubytováni ve Veselém Mlýně. Večer a noc patřila tradičně zábavě, hraní a klábosení. Páteční ráno bylo trochu uplakané, a tak jsme vyjížděli až kolem 11té hodiny. Nejdříve do Nové Bystřice na oběd, a potom k rybníku Osika a dále přes Hůrecké Samoty do Dobré Vody. Tady jsme se rozdělili. Někteří jeli dál hltat kilometry a jiní zpět na základnu. Večer jsme se sesedli u pivečka a kytary. V sobotu nás čekala nejdelší štreka. Z Potočné, ke kameni republiky a nejsevernějšímu bodu Rakouska. Odtud přes naše jižní sousedy zpět do Nové Bystřice. Samozřejmě na gáblík. Zde opět došlo k dělení mančaftu. Půlka jela domů a zbytek na hrad Landštejn, a pak k bizoní farmě Rožnov. Steaky ovšem nebyly, neboť se tam konala svatba a pro veřejnost bylo zavřeno. Tak jsme jeli do Klenové a dále zpátky na ubykaci. Ten den jsme dali 50km, na což byly některé dámy hrdé, že to ujely. Večer nás zmohla únava,tak jsme šli celkem brzy na kutě. V neděli jsme pobalili věci, nasedli na kola a jeli nazpátek do Jindřicháče na vlak. Po obědě v mnoha místních restauracích jsme se přesunuli na nádraží. Zde počkali na naše speciální cykloauto, a potom rychlíkem Vajgar odjeli do Jihlavy. Byla to zase povedená akce, hodně legrace, nějakej ten sportovní výkon, ale hlavně strávený čas s partou dobrejch kamarádů.
Fotky
VELKÝ VANDR - SÁZAVA
2. - 6. července 2016
V tradičním termínu proběhl již několikátý retrovandr. Tentokráte jsme ho naplánovali na pět dní podél řeky Sázavy. V sobotu brzy ráno se sešli Pštrosák, Jiřča a Kulíšek na nádraží a vydali se přes Prahu do Pikovic, kde byl začátek vandru. Po červené turistické značce jsme vyrazili proti proudu řeky. Zde se totiž nachází pověstná Sázavská stezka, kolem níž vzniklo mnoho starých trampských osad. Míjíme skalní útvar Pikovickou jehlu a stoupáme kolem Medníku ke Klimentově a Raisově vyhlídce. Odtud pokračujeme do Žampachu, kde jsme se chtěli přívozem přepravit na druhý břeh. Převozník však nebyl k dispozici, budˇ s tím seknul nebo už to měl za sebou. Prostě jsme se ho nedočkali a tak jsme museli šlapat podél vody až do Kamenného Přívozu. Tady jsme po mostě přešli na druhou stranu. Po malém občerstvení šplháme do kopce, kde nás čeká ještě těžší výstup Vlčí roklí. Cestou ke Zbořenému Kostelci nacházíme příhodné místo na spaní. Unavení a spokojení konečně uléháme. Druhý den scházíme do již zmíněného Kostelce. Tady Jiřča s Kuldou navštívili místní zříceninu, zatím co Fógl na ně čekal na odpočívadle. Začínalo vedro a nám se lepily jazyky na patro. V Ledcích u sedláka jsme si nabrali plné čutory vody, ale hlavně v Nespekách si dopřáváme benešovského Ferdinanda za 18 kč. A taky výbornou gulášovku. Z Nespek je to jen kousek do Čerčan, zde po dohodě nastupujeme do vlaku a kousek popojíždíme. Vystoupili jsme v Samopších a po zelené putujeme směrem k Českému Štemberku. Mezitím nám volá Dopi a Ledečku v nádražní hospůdce se s ním scházíme. Přijel za námi na své zánovní motorce, kterou si nedávno pořídil. Po odpočinku a Dopiho odjezdu vyrážíme opět na štreku. Cestou potkáváme tři starší trampky. Ty nás odkazují na srub osady Hadů, kde byly údajně před mnoha lety. Chtěli jsme tam přespat, ale žádnou boudu jsme nenašli, tak nás čeká druhá noc v lese pod plachtou. Brzy ráno míjíme ceduli obce Český Štenberk. V podhradí v místním obchůdku si dáváme snídani a ranní kávu. Procházíme kolem hradu a poté opouštíme řeku Sázavu. Cesta je zde neschůdná, tak musíme oklikou přes Blanici opět k Sázavě. U Soběšína máme polední pauzu a osvěžující koupel v řece na splavu. Pozorujeme projíždějící vodáky a čekáme jestli se někdo tzv. udělá. Tady potkáváme kamaráda Fáfu, který jede vodu se synem. Ze Soběšína už je to jen pár kiláků do Kácova, kam přícházíme odpoledne. V kácovské pivovarské restauraci ochutnáváme jejich zlatavý mok a něco dobrého na zub. Pak se přesouváme vlakem do Zruče nad Sázavou a kousek pěšky do Horky, kde na nás již v kempu čekají Kryštof, Dopi a Frenk. Je nás tedˇ šest, takže se spaním budou trochu problémy. Nakonec nocujeme v lesích nad Horkou. Pod širákem u krmelce. Ráno pokračujeme kolem vody do Březiny a Vlastějovic. Zkracujeme si cestu železničním tunelem a ve Vlastějovicích obědváme. V tom největším vedru šlapeme přes Budčice do kempu U korfbalisty, kde podle Jiřči vaří senzační polévky. Tady na zbytek dne vypli Kulíška, jestli to bylo vyčerpáním či úžehem nebo něčím jiným to už nikdo neví. Zkrátka jsme do večera zůstali v kempu. Kluci večer pohráli, což se setkalo s úspěchem a na noc jsme ulehli na louce u kempu. Ve středu ráno jsme z chřenovické železniční zastávky odjeli do Ledče nad Sázavou. Odtud máme v úmyslu vypravit se na Stvořidla. Ale ještě před tím snídáme v Ledči na náměstí v restauraci. Celou snídani zakončujeme konzumací půlky ovocného dortu. Cestou na Stvořidla navštěvujeme Sluneční zátoku. Sem jezdil se svými skauty legendární Jaroslav Foglar. Dnes by se divil jak to tu celé vypadá. Ze zátoky je to jen kousek na Stvořidla. Tady se občerstvujeme a pak šlapeme do Smrčné na vlak. Je výluka, tak stoupáme vzhůru do Leštinky na autobus a s ním do Světlé. Ze Světlé nad Sázavou jedeme vlakem přes HavlBrod zpátky do Jihlavy. Počasí nám přálo a bylo to super.
Kuželky T.O. Tigres
První srpnový víkend jsme byli pozvaní na II.ročník turnaje v kuželkách, který pořádala třebíčská osada T.O. Tigres na svém kempu za obcí Budíkovice. V sobotu ráno jsme se vydali směr Třebíč. Letos jsme se zúčastnili ve větším počtu než loni. Celkem nás bylo sedm a tak jsme vytvořili dvě družstva po třech a jedno smíchané s jinými kamarády. V soutěži družstev se nám zadařilo, ale v jednotlivcích to byl propadák. Takže stejný průběh jako minule. V týmech opět první, v sólo závodě nic.
Odpoledne jsme se zašli vykoupat do hasičské nádrže ve vsi. Místní šenk U Lenina jsme bohužel nenavštívili, neb se tam konala svatba. Večer jsme se postarali o hudební zábavu, která vydržela přes půlnoc. V neděli ráno jsme pobalili, poděkovali Tondovi za poskytnutý azyl a vyrazili k domovu. Opět to byla povedená akce a doufáme, že nás pozvou také příště, i když jsme jim to dvakrát vyžrali. :-) foto
zde
a
tady a
tu
SENOSEČ
Jedna z tradičních našich činností je práce pro ochranu přírody. Da
lší z projektů kosení trávy nám dal za úkol plošně malou, ale svahově zatím nejtěžší lokalitu.
Stráň Sasovského potoka připomíná černou sjezdovku...
Etapovitě v neděli 29. 8. a 4. 9. jsme se pustili do přerostlé vegetace. Mnohdy však bojujeme spíše se zemskou přitažlivostí a neschůdným až neustojitelným terénem. Nohy bolí a práce neubejvá, takže se ještě budeme muset v týdnu na stráň vrátit. A vrátli jsme se ještě několikrát. Termín předání se blíží a po pátku a neděli je vše 2.října hotový. My taky, byla to dřina jako prase....
fotky
XII. VÝROČNÍ OHEŇ
Netradičně o týden dřív jsme uspořádali náš výroční oheň.
16.-18. září.
Po vzorně odpracované brigádě je vše připraveno a tak se můžeme věnovat zábavě, hudbě a kamarádům. Už na páteční hraní se nás sešlo víc jak čtyřicet a posezení na terase číchovské hospůdky bylo pěkné a přátelské.
Sobotní ráno přišlo pod mrakem a hodně těch, kteří vyrazili na vejšlap zmoklo. Do půl druhé jsme se pak kryli pod přístřeškem před vydatným deštěm a začali přemýšlet, jak změnit program soutěží. Pak se ale příroda smilovala, slunko pomohlo vysušit to nejhorší a tak po třetí hodině začalo soutěžní odpoledne takřka bez úprav. Diskgolf provedl soutěžící po okolí campu. Zúčastnilo se víc jak 30 soutěžících a vyhrál Honza Kozák, před Márou a Markem (nebo opačně). Další soutěží byl stolní labyrint s ještěrkou a zde byl nejrychlejší sám šerif spojených třebíčských osad před Slávkou. Pak přišli na řadu siláci. Běh na pružném laně ovládli Podběláci Onan a Lapťa.
Mimo soutěž se lidi bavili plácanou, bolasem a zálesáckými dovednostmi. Nad večerem se objevilo ještě pár dalších kamarádů a tak u ohně nás bylo již přes osmdesát. Slavnostních fagulí se chopili Pepíno, Lebeda, Pavlína a Sisi.
Hudba se střídala s vyhodnocováním a mluveným slovem, vládla dobrá zábava a počasí již přálo. Po půlnoci kolem ohně, ve srubu a u buřťáku zbylo jen pomálu lidí, ale všichni byli spokojeni. Oheň se podařil a bylo dobře. Nedělní ráno zpestřil svým příchodem Kwakk (pozdě ale přece). Neděle byla krásná, po úklidu a sbalení jsme se pomalu rozešli a rozjeli do civilizace.
Ahoj a děkujeme za účast!
30. VÝROČÍ T.O.KONDOR
Na 23.-25. září nás zvadlo zvalo na Hausperk, k oslavě 30. let činnosti osady Kondorů. Všemu však předcházeli mohutné přípravy, brigády a spousta jiné práce. Ta byla nakonec všude okolo vidět, vše opravené, natřené, ohrady, stožár, nástěnky mapující 30 let všemožných aktivit Kondorů, desítky placek a odměn, spousta jídla a pití. Prostě Kondoři.
Páteční hraní na místě bylo bujaré, jak by ne, když tu bylo na devadesát kamarádů a spousta nástrojů. Mnozí šli spát až nad ránem, někteří vůbec. Dopoledne věnovali desítky lidí vandrování po okolí a od půl třetí vypuklo množství soutěží. Hod sekerou a nožem, střelba ze vzduchovky a flusačky, balení usáren, náročná a tradiční pivní pomoc. Právě balení US toren se stala naší doménou, kdy placky za úspěch odvezli Kulíšek s Kryštofem. Slavnostní zapálení bylo svěřeno Sáře, Vlčici, Sokolovi a Čochtanovi.
Po vzpomínce na kamarády byly vyhlášeny výsledky soutěží a přijat nejmladší osadník Arnold. Až do desíti probíhala hudební soutěž za velké účasti a rozličnosti žánrů a stylů. Zvítězil nestárnoucí Čochtan ze zlínské osady Tosco. Někteří se přesunuli hrát a bavit se pod přístřešek, někteří zůstali u ohně. Navázali se nová přátelství a zažila výborná zábava. Na tuto velkou akci si našlo cestu ke 180 lidiček.
Jiřča, Kulíšek, Kryštof, Pštrosák, Gréta, Patrik, Radka, Kuba
20. VÝROČÍ T.O.DLOUHÁ ŠTREKA
14.-16. X. - camp Křehule
Kamarádi ze Štreky dovršili dvacátý rok své bohaté činnosti a sezvali všelijaké trampstvo do hvozdů pod Javořicí. Nutno dodat, že vlhké a nevlídné počasí, které již několik týdnů panuje, si na tuto akci vzalo volno.
Páteční hraní proběhlo víceméně na fleku. Sobotu s krásným počasím využila většina přítomných k vandrování po okolí, a tak na fleku bylo pusto a klid. Až po třetí hodině se to začalo hemžit trampíky a dětmi a hned začaly soutěže. Opět se objevil tulení žaludek, netradiční byla střelba podle zaměřovače, házelo se na kůl, hrák se slepý dekomlat. Účast byla hojná a zábava parádní. Nad večerem se kolem buřťáku tlačilo několik desítek hladovců, než je šerif Bláža vykázal k ohni aby se mohly napálit fagule. Zvuky bubnu přivolaly oheň a my jsme si zazpívali hymnu a vzpomenuli na kamarády na druhém břehu.Slavnostně byl přijat třináctý osadník Dominik, Bláža rozdal odměny za soutěže a pak se hrálo a plkalo a hrálo a plkalo a......
...a najednou byly čtyři ráno, když poslední zatahovali zip spacáku. I neděle byla pěkná. Kolem ohýnku i později v lese se kamarádi loučili a povídali o akcích minulých, i těch co nás čekají.
Bylo to fajn, ahój a dík Štrekaři i vy ostatní.
Za Ratůvky Jiřča, Kryštof a Kulíšek
Vandr spadaným listím - BRDY
Přišel podzim a s ním i tradiční Vandr spadaným listím. Lokalita Brdy byla všemi zúčastněnými kvitována s povděkem. Odjezd byl už ve čtvrtek ráno, rychlíkem Kačina do Prahy. Odtud do Rokycan a pak courákem do Příkosic. Tady začala naše pěší anabáze. Mizíme do lesů a přes zříceninu hradu Drštka a střelnici Kolvín míříme k Padrťským rybníkům. Ještě předtím se zastavujeme u skály Marie Terezie, kde doplňujeme kalorie. Od rybníků putujeme otevřenou krajinou a se stmíváním, v náruči lesa stavíme první kemp. Opečeme buřty, trošku se ohřejeme u ohýnku a hajdy na kutě. Ráno se vydáváme po proudu říčky Klabavy, na vyhlídku ke Skládané skále. Cestou odpočíváme u sroubku strašických skautů. U loveckého zámečku Tři Trubky opouštíme Klabavu a šlapeme proti proudu Třítrubeckého potoka. Během cesty nacházíme spoustu hub, hlavně ryzců. Sbíráme je do všeho možného. S večerem, jako zázrakem nalézáme v brdské divočině camp Na Mařeně, který nám poskytuje útočiště na další noc. K večeři jsou opět buřty, ale hlavně nasbírané houby. Ke slovu přichází muzika, plkání a zábava. Sobotní ráno je trochu pošmourné, ale nakonec sluneční paprsky vítězí. Vydáváme se na bývalou dopadovou plochu Tok. To už s námi není Dopi, ten míří do Příbrami a pak zpět do Jihlavy na svatbu. Máme před sebou nádhernou, skoro horskou krajinu se spoustou vřesovišť, rašelinišť a kapraďového porostu. U Mariina pramene nabíráme vodu a vaříme oběd. Potom lesem přicházíme k dopadové ploše Brda. Za ní se rozprostírají Jinecké Hřebeny, na jejichž úpatí trávíme třetí noc. V neděli ráno nás čeká docela náročný výstup na hřebeny,kde se nalézají vojenské pozorovatelny, odkud generalita sleduje výsledky střeleb. Z Koníčku, posledního vrcholu Jineckých Hřebenů, sestupujeme přímo do obce Jince. V hotelu u nádraží si dáváme gáblík a tolik vytoužené pivečko. A pak už jen vlakem zpátky k domovům. Za zmínku stojí ještě hlášení na zdickém nádraží:" Ke třetímu nástupišti na první kolej přijíždí rychlík vyšší kvality Křivoklát." Mimochodem jsme v něm stáli celou dobu v uličce u wc. Z vandru zdraví Erika , Pakin, Kwak, Pižmoň, Frenk, Jirka, Kuba a za ratováky Pštrosák, Dopi, Kryštof a Kulíšek.
A zde je TRASA a
FOTO
a
FOTO
a
FOTO
III.RATOVSKÝ BOWLING
V polovině listopadu proběhl další ročník ratovského bowlingu. Sešlo se nás asi kolem dvaceti lidiček. Opět se konala velkolepá žranice, tentokrát v masném stylu. Po čtyřkolovém klání nakonec zvítězili Siska s Dopim, druhé místo obsadili Radůza s Kulíškem a třetí skončili Renča s Kryštofem. Zajímavostí byla účast BK Pacov, kteří sehráli exhibici s vítězi. Po vyhlášení výsledků a předání cen se hráblo do strun a trochu se zabékalo.
Tak za rok zase zakoulíme.
FOTKY
MIKULÁŠSKÝ COUNTRYBÁL
Opět se přiblížil adventní čas a vánoční svátky.
Mikulášská sobota vyšla tentokrat na 3. prosince a tradici jsme neporušili ani letos a připravili pro kamarády a veřejnost další Mikulášskou ve stylu country.
Sníh se udržel pouze ve stínu slunka, ale mráz již dostatečně vymaloval skla aut a domků. Příroda již šla spát a atmosféru blížích se svátků prozrazují světýlka výzdoby na štítech a střechách Rantířovských chalup. Je soumrak, ale září celý kulturák. Autobusy sváží další kamarády a na podiu už je připraven Brtnický Dostavník. Návštěva je slušná, zábava parádní a lidičky tančí od první písničky. Vzpomínáme na Smejdu v lázních a posíláme pozdrav. Guláš v náhradní sestavě bravurně zvládli Čort s Dopim. Zase se sešla výborná a bezproblémová parta lidí, Tancuje se, plká a popíjí. V deset přichází první zpestření programu, holky s Ištáru s inovovaným kankánem v Irském stylu. V okamžiku kdy představení graduje zazní pekelné zvuky a na plac vbíhá patnáct čertů a nemilosrdně slečny odnáší a odtahují.
Taneční a hudební šou střídají přestávky na oddych, dobré jídlo a pití, pokec u cigaretky. V jedenáct následuje první soutěž, navlékání špuliček podle barev a čísel. Ze dvou čtyřčlenných kvalifikací postupují do finále tři chasníci a jedna squaw. Obecenstvo fandí jak v aréně a ze soutěžících se leje pot. První cenu si odnáší kamarád Kaňka, ale i všichni dostávájí malou cenu. Bujarou zábavu pár minut po půlnoci přerušuje příchod Mikuláše s družinou divokých čertic a dvou tělesně nepoměrných andílků. Následuje druhá soutěž v kresbě slepců na čertovské téma. Šprým Mikuláše s výměnou "pláten" odnese nejvíce šerif Hvězdy severu Miky. Jak namaloval nahou čertici netuší.... Všem na sále pak Mikuláš s anděly rozdali rady do života i drobné dárky a čertice přidaly pár pekelných šmouh k tomu.
Dostavník v částečně nové sestavě (už bez Beňonka a Silvy) znovu zve na parket a lidé rozebírají výhry z tomboly. Neděle začíná, ale bál nekončí.
Tančíme a veselíme se. Koho přemáhá únava, nás opouští, ale zábava pokračuje až do tří hodin. Bylo to parádní, ještě popřát kamarádům hezké svátky a zdraví a na kutě. A třeba někdy příště ahóóój!
SILVESTR
Od pátečního rána se sjíždíme na sroubek oslavit příchod nového roku. Je krásné, slunečně mrazivé počasí, podle výšky a slunečního stínu je i výška sněhové nadílky. Vejšlap z Číchova přes Vápenici, zříceninu Střeliště, na Chaloupky, Houzerovku a Ameriku je moc krásný a krom těsného střetu se smečkou divočáků i klidný.
Večer trávíme u krbu se svařákem, povídáním a kytarama. Je nás již víc jak deset a zábava je příjemná.
Silvestrovské ráno je mrazivé, ale slunečné. Nahroutíme trochu dřeva, poobědváme a počkáme na další příjezdovou skupinu. Rozdělujeme se dvě party a vyrážíme na vycházku ke Kratochvílovýmu mlýnu a Oblazni, resp. na Jalovec. Po návratu z vejšlapu se pouštíme do přípravy pohoštění. Kolem čtvté hodiny přijíždí Smejda, Renča a Dita. Jíme, pijeme, plkáme e dochází i na hraní. Na večer zmíněná trojice odjíždí. Pokračujeme v konzumaci jídla a pití, přidává se i hra na kytaru a zpěv. Někdo hraje deskovky a společně čekáme na půlnoc.
S úderem dvanácté si připíjíme a přejeme vše nej do nového roku. Venku zapalujeme prskavky a Frenk odpaluje ohňostroj. Zábava pokračuje až do tří hodin. Druhý den na Nový rok dojídáme zbytky a balíme. Pak už jen uklidit a hajdy domů. Tak ať nám ten nový rok přinese jen to dobré.
|
